Taoismus
taoismus
filosofie vedle konfucianismu a buddhismu jedno z hlavních čínských filosofických učení. Vzniklo v 6. st. př. n. l., opírá se hlavně o práce psané ve 4.-3. st. př. n. l. Taoistická tradice zná dvě rozdílné verze t.: filosofický t. a náboženský t. Za zakladatele t. a představitele filosofického t. je považován Lao-c' (spis Tao-te-'ting, Kniha o Tao a ctnosti). Ten si ve svém díle vysoce cení zdánlivě slabého živlu, jakým je voda, která ale prostupuje vším a dovede kapkou po kapce dobýt i skálu. Mezi hlavní postavy t. patří i Čuang-c'. Podle něho je nejvyšší hodnotou pro člověka vnitřní harmonie, které dosáhne oproštěním se od všeho zbytečného a splyne s přírodou. Tvrdil, že mír a soulad jsou přirozené stavy, pokud do nich člověk nezasáhne, a že je třeba vidět relativitu všech hodnot a hledisek. T. se soustřeďuje na pojem wu-wej, nezasahování do tao. Idea posilování sebe sama byla později aplikována na uchování lidského těla pátráním po dlouhověkosti. Náboženský t. začal ve 2. st. n. l. hnutími, jako byly "Žluté turbany" a Nebeští mistři (známí též jako "Cesta pěti měřic rýže"). Tyto skupiny kombinovaly staré praktiky a víry (např. pátrání po dlouhověkosti), se svými vlastními spisy, které vláda považovala za své ohrožení. Ve 3. st. n. l. byla vypracována teologie t. a jeho rituály, a ten se stal státním náboženstvím; došlo i k zbožštění Lao-c.t.s