Protestantismus
Protestantismus
(z lat., odprotest, protestovati = odpírati, ozývati se proti...) jest název souboru snah, které se soustředily a projevily v reformaci (v. t.), tedy negativný a obranný název evangelické církve (v. t.). Původ tohoto jména: na druhém říšském sněmu ve Špýru (r. 1529) odhlasovali na nátlak císaře Karla V. stavové vůči Lutherově reformaci, aby bylo zrušeno snášelivé usnesení prvního sněmu špýrského (z r. 1526, záležející v tom, že až do rozhodnutí všeobecného koncilu každý říšský stav může ve příčině reformace počínati si tak, jak myslí, že bude moci zodpovídati před Bohem a před císařem), a dále aby byl jako dosud platný prováděn >edikt Vormský< (zr. 1521), jímž na Luthera a jeho přívržence byla uvalena říšská klatba. Proti tomuto rozhodnutí většiny sněmovní podali však evangeličtí stavové slavnostní protest a odvolání k císaři a ke svobodnému koncilu. Odtud název >protestanti< pro súčastněné stavy a všecky, jejichž jménem mlu vili, a >protestantismus< pro veškeré hnutí reformacní Pojem [Protestantismus]-mu se pak obsahově rozšířil, a toto v celku nahodilé pojmenování se stalo vhodným výrazem snah opravného směru. Znamená totiž [Protestantismus] ne jen odpor proti onomu nepříznivému usnesení sněmovnímu, nýbrž proti celé soustavě, jejímž ono bylo projevem. Především tedy jest v tom obsažen protest proti mravní zkaženosti křesťanstva a náboženské porušenosti křesťanství, jak se jevily v tehdejší církvi. která pozbyla své původní ryzosti v učení i životě; positivně pak požadavek a pokus návratu k neuskutečněnému ideálu čistého náboženství Kristova, pokus o náboženství duchovní proti obřadnímu, o náboženství osobní proti viře (fides implicita) církve. [Protestantismus]. jest odporem proti dosavadní vševládné, slepou poslušnost požadující autoritě církve a proti nátlaku jejího nástroje, státu, ve věcech svědomí, jmenovitě náboženství, v čemž předpisovati nemají práva ani papež ani císař, ani sněm ani koncil. Znamená odpor proti církevní tradici (ůstní podáni), jakožto pramenu viry, který nemůže býti kontrolován, proti lidským, třeba papežským nebo koncilním, ustanovením; proti moci kněžské a mezi Bohem a lidmi prostředkujícímu zvláštnímu stavu kněžskému (klerus, hierarchie) prohlašuje >všeobecné kněžství<, t. j. kněžství každého jednotlivce (I Petr. 2, 5); proti nárokům papežství i koncilu na neomylnost a nárokům římsko-katolické církve na samospasitelnost; v celku tedy protest vůbec proti jakékoli lidské autoritě vystupující s nárokem na božskou, a positivně: odvoláni k autoritě božské spatřované v božím zjevení Písma svatého, ve kterém proti ohromující moci staleté církevní instituce spatřoval [Protestantismus] autoritu ještě vznešenějši a bezpečnější. Dále jest [Protestantismus] protestem individua v jeho přesvědčeni proti celku a jeh o nátlaku; tak především proti církevnímu zákoníku mravnosti (legalismus), jenž chce předpisovati každý čin (kasuistika). staví náboženskou a mravní evangelickou zásadu svobody dítek Bozích (Gal. 5, 1 a 13: l Petr. 2, 4) řízených Duchem Božím a tak odvozujících pravidla pro jednáni v jednotlivých případech z velike základní zásady mravnosti křesťanské. Znamená tedy [Protestantismus] svobodu individua a pak ovšem i svobodu vůbec proti mezím a poutů m předně ve věcech viry, potom v důsledcích přirozeně též svobodu myšlení a badání (též v Písmě sv. bez autoritativního výkladu církve a v dogmatu), proti církevní scholastice svobodu vědy, v té jistotě. že rozšířené poznáni pravdy nemůže býti na úkor náboženství; konečně též svobodu národnostní, politickou a sociální (vliv [Protestantismus]-mu politicky probouzející a osvobozující a svobodné občanské a státní formy tvořící v Anglii, Švýcarsku, Americe). V celku tedy lze ) říci, že [Protestantismus] znamená křesťanský individualismus, duchovní autonomii věřicího, t. j jeho právo a povinnost osvoboditi se od každého lidského jha a dáti se řiditi jediné svým svědomím, které by vedl Bůh svým Slovem a Duchem. Následkem této tendence svobody [Protestantismus] jest schopen objímati různé formy víry (v >denominacích<, >sektách<) sjedinou ovšem podmínkou, aby nebyla zapřena a opuštěna základní idea evangelia. [Protestantismus] postavil se také proti dosavadnímu mravnímu ideálu dokonalého života, t j. proti askétismu, útěku ze světa a odporu ku přirodě (coelibát, mnišství), vrátil práva přírodě jakožto božské (manželství..). Jiný jest též jeho poměr k moci světské představované státem: jako stát nemá práva vlásti náboženským přesvědčením jednotlivcův i národů, z nichž se skládá, tak zase církev nemá ovládati stát; nesmí-li stát zneužívati náboženství ke svým politickým účelům, nesmí ani církev žádat i služeb státu pro sebe (stát a cirkev vedle sebe vzájemně se podporujice, >svobodná církev ve svobodném státě<). [Protestantismus] znamená snahy pokrokové proti stabilitě a zpátečnictví; jest tedy sám pokroku schopen a zároveň principem pokroku pro jiné obory. Posud mluvili jsme o [Protestantismus]-mu jakožto principu, jenž historicky, ve viditelné organisaci, dosud plně uskutečněn nebyl. [Protestantismus] jest si vědom této své neúplnosti, a jestliže protestuje u církve řím. katol. proti samospasitelnosti (v níž vidí nepřípustnou identifikaci historické organisace, lidského to v celku díla, s principem Kristovým, tedy zbožňování lidského útvaru), sám sebe zase spravedlivě také neprohlašuje za plné ztělesnění křesťanství, jemuž se však snaží víc a více blížiti plnějším stále chápáním a důkladnějším osvojováním Kristova ducha. [Protestantismus] zamýšlel obnovu a nápravu náboženství, a to uskutečnil nejen ve svých církvích, ale zpětným vlivem částečně též v římsko-katolické (reformní koncily, Tridentinum); ale vedle toho dokázal ještě více: svou energií vyvodil idee svobody občanské a politické, vzpružil snahy kulturní (Hus, hlavní tvůrce české literatury, Luther v Německu), usnadnil probuzení národního vědomi (>Kutnohorský dekret<) a umožnil svobodnou filosofii a vědu. Některé další jednotlivosti viz pod hesly: Evangelická církev, Dogma, Hus, Calvin, Luther, Reformace.-Literatura. Baur, Der Gegensatz des Katholicismus u. [Protestantismus] (1836); Schenkel, Das Prinzip des [Protestantismus] a Das Wesen des [Protestantismus] (1852); Nippold, Das Prinzip des [Protestantismus] (1881); Lavelev, [Protestantismus] a katolicismus (přel. též do češtiny). t.s