japonsko
šintoismus
tradiční jap. náb. zformované na zákl. animistických představ a šamanismu v období raného feudalismu. Proces formování [šintoismus] na území Japonska probíhal současně s upevňováním buddhismu, po jehož zakotvení v jap. tradici vypracovalo duchovenstvo obou soupeřících náb. modus vivendi nazvaný Rjóbu Šinto (Dvojjediný [šintoismus]), podle něhož se bohové [šintoismus] uznávají za inkarnace (avatáry) různých postav buddhismu. [šintoismus], který byl od rev. Meidži (1868) až do porážky Japonska v 2.svět. válce státním náb., měl více podob: dynastický [šintoismus] vyznávala císařská rodina, odvozující svůj původ od bohyně slunce Amaterasu; tennoismus, zbožšťující (deifikující) panovníka; chrámový [šintoismus], spjatý s kultem místních i na území celého Japonska uznávaných bohů; domácí [šintoismus], spojený s kultem bohyně Amaterasu; lid. či vulgární [šintoismus], vázaný na kult lokálních božstev a duchů, jež nepřešla do systému státního [šintoismus] a jejichž obřady byly vykonávány v přírodě. 1946 se círk. organizace [šintoismus] oddělily od státu a chrámový [šintoismus] byl organizačně rozdroben mezi jednotlivé chrámy a chrámová sdružení. V současném Japonsku je ideový vliv [šintoismus] patrný zejm. v pravicových kruzích, usilujících o remilitarizaci země. Určitý vliv mezi širokými masami zanechaly četné novošintoistické sekty vzniklé v 19. a 20.st., odmítající učení i círk. pozice buddhismu.t.s