PROGRAM
III . mezinárodní festival proti totalitě MENE TEKEL 23. 2. — 1. 3. 2009
Oficiální kulturně-doprovodná akce českého předsednictví v Radě Evropské unie
Pořádá občanské sdružení Umění bez bariér, hl. m. Praha, Konfederace politických vězňů ČR, Ústav pro studium totalitních režimů. Záštitu převzali předseda Senátu PČR MUDr. Přemysl Sobotka, předsedkyně Konfederace politických vězňů Naděžda Kavalírová, primátor hl. m. Prahy Pavel Bém, rektor Univerzity Karlovy Václav Hampl, světící biskup pražský Václav Malý
Záštitu nad výstavním projektem v Karolinu a nad programy pro děti převzala náměstkyně primátora Ing. Marie Kousalíková
Mezinárodní záštitu převzal prezident Inter-ASSO Jure Knezović
Rychloodkazy:
Pondělí 23. 2. 2009
Patron dne Leo Žídek, člen předsednictva KPV ČR
13 hod. Karolinum UK
Vernisáž devítidílného výstavního projektu „Arogance moci“
Zkouška odvahy, Aby se to už neopakovalo, Očima vnuků, Mlynáři od Babic, Překonej stěnu smrti, Arogance moci, Dcery 50. let, Popravení z politických důvodů, Proti zlu, násilí, pro paměť národa.
Součástí slavnostního programu bude vyhlášení vítězů výtvarné soutěže pro školy.
Námět a scénář výstavního projektu Daniela a Jan Řeřichovi
Výtvarník Josef Kobra Kučera
Kurátor výstavního projektu Michal Kuchta
Část výstavního bloku „Mlynáři od Babic“
Autoři Miroslav Kasáček, Luděk Navara, Občanské sdružení PANT
Dne 2. července 1951 večer vtrhla ozbrojená skupina do budovy školy v Babicích na Třebíčsku. Útočníci zabili tři funkcionáře tamního národního výboru a jednoho zranili. Tak se většinou informuje o události, která se stala i námětem pro jeden z dílů seriálu Třicet případů majora Zemana.
Ve skutečnosti však byl útok ve škole jen jednou epizodou brutálního kolotoče násilí, které v tomto kraji rozpoutal po převratu komunistický režim. Perzekuce přinesly patnáct soudních procesů a jedenáct rozsudků smrti.
Výstava uspořádaná tradičně na panelech s fotografickým podkladem pracuje jak s archivními, tak soudobými fotografiemi a dokumenty. Zhotovitelem fotografií je Monika Tomášková.
Část výstavního bloku „Překonej stěnu smrti“
Autoři Miroslav Kasáček, Luděk Navara, Občanské sdružení PANT
Železná opona na západní a jižní hranici Československa se začala rodit po komunistickém převratu v únoru 1948. Byla určena k izolaci země od západního svobodného světa. V druhé půlce padesátých let ji tvořily elektrické zátarasy se smrtícím napětím i minová pole. V sedmdesátých a osmdesátých letech se staly hrozbou samostatně útočící psi, kteří dokázali člověka zaživa roztrhat.
Na Železné oponě zemřelo celkem 390 lidí, převážně uprchlíků. Na stěnu smrti nejvíc doplatili ti, kteří ji měli střežit — pohraničníci. Za čtyřicet let existence železné opony jich zemřelo 648.
Část výstavního bloku „Aby se to už neopakovalo“
Připravili PhDr. Petr Blažek, Mgr. Tomáš Bursík, Mgr. Jiří Hoppe, Mgr. Josef Halla, Ústav pro studium totalitních režimů
Výstava věnovaná dějinám K 231, který byl jedním z významných projevů oživení občanské společnosti v roce 1968.
Ustavující shromáždění se uskutečnilo 31. března na pražském Žofíně, kde si účastníci zvolili do předsednictva přípravného výboru K 231 Karla Nigrína, Jaroslava Brodského, Václava Palečka, Jana Šmída a Josefa Kovařovice. Hlavním cílem K 231 se stala plná soudní, občanská a sociální rehabilitace bývalých politických vězňů. Do sdružení, které se definovalo jako přísně apolitické, mohli vstoupit jen ti českoslovenští občané, kteří byli po státním převratu v roce 1948 odsouzeni podle zákona č. 50/1923 Sb. na ochranu republiky, podle zákona č. 231/1948 Sb. na ochranu lidově demokratické republiky a podle trestního zákona č. 86/1950 Sb.
Část výstavního bloku „Popravení z politických důvodů“
Připravil Mgr. Petr Mallota, Ústav pro studium totalitních režimů
Výstava věnovaná prvním obětem poúnorových poměrů z řad mladých lidí, kteří byli komunistickou mocí odsouzeni k trestu smrti a popraveni. Jedná se o Miloslava Choce (24 let, student), Slavoje Šádka (22 let, úředník), Karla Bacílka (29 let, student) a Borise Kovaříčka (22 let, student). Všichni čtyři se pokusili v rámci svých možností bránit nastupující komunistické totalitě, stali se však obětí řízených provokací bezpečnostních orgánů a vykonstruovaných obvinění. Režim v jejich případě jasně demonstroval, že se v naplňování svých cílů nezastaví před ničím. Součástí výstavy jsou stručné životopisy popravených doplněné archivními dokumenty týkajícími se jejich procesů.
Autor výstavy je garantem dokumentačního projektu „Popravení z politických důvodů 1948—1989“. Tento projekt si klade za cíl postupně zpracovat životopisy všech popravených z politických důvodů v Československu. V současné době jsou životopisy jednotlivých obětí spolu s vybranými archivními dokumenty zveřejňovány na webových stránkách Ústavu pro studium totalitních režimů.
Část výstavního bloku Očima vnuků
Připravila MgA. Daniela Řeřichová
První část projektu, názvem symbolicky odkazující na propojení mezi generacemi, kde jsou poskytována svědectví o věznění a perzekuci politických vězňů padesátých let prostřednictvím vnuků a nejbližších rodinných příslušníků.
Archivní dokumenty, fotografie, dopisy z vězení, deníky, motáky, které jsou s úctou shromažďovány nejmladší generací hrdinů naší novodobé historie.
Na výstavě je prezentována dokumentace k osobnostem:
- JUDr. Karel Hutař — narozen 28.9.1908 V Bystřici nad Perštejnem. Syn stavitele, sportovec tělem i duší, absolvent Masarykovy univerzity. Správce okresní prokuratury byl ve vykonstruovaném procesu jako člen skupiny, která měla usilovat o převrat politických poměrů a odstranění lidově demokratického zřízení, odsouzen za velezradu k šestnácti letům odnětí svobody. Deset let věznění si odpykával v uranových dolech na Jáchymovsku, Hornoslavovsku, Příbramsku, vězněn i na Mírově. Propuštěn podmíněně 15.4.1960. Opět aktivní účast v tělovýchovných oddílech, opět práce v dolech. Zemřel 22. února 1979. Plně rehabilitován v roce 1990. Svědectví poskytuje Radka Kozlová, vnučka.
- Josef Sklenář — narozen 7.1.1916 ve Ctiněvsi, okr. Roudnice nad Labem. Dne 19. září 1957 byl odsouzen jako kulak za údajné neplnění kontingentu, za návod k trestnému činu ohrožení plánování, kontroly plánu a trestný čin rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví a uvězněn na deset let. Od roku 1958 vězněn na Mírově, kde v březnu 1963 podepsal přihlášku do JZD. Podmínečně propuštěn v září 1963. Zemřel 11. listopadu 1990. Svědectví poskytuje Jarmila Fabišková, vnučka.
- Josef Haky — narozen 14.3.1932 ve Fountain L´Eveque. Na výzvu československé vlády se rodiče rozhodli v roce 1946 opustit Belgii a pomáhat válkou zpustošené ČSR. Osmnáctiletý Josef Haky, neznalý mateřského jazyka, se rozhodl vrátit tam, kde měl domov — do Belgie. Byl zadržen s kamarády na hranicích v Aši a trest si odpykal v jáchymovských uranových dolech. Základní vojenskou službu absolvoval u PTP. Z důvodu nespolehlivosti mohl být zaměstnán pouze v dolech OKD. V roce 1990 rehabilitován. Dne 15. května 2002 zemřel. Svědectví poskytuje Renata Rajnochová, dcera.
- Ing. Jaroslav Leibl — narozen 10.4.1915 v Horažďovicích. V letech 1950-1952 učil na vyšší hospodářské škole ve Vimperku, později v Děčíně a v Opavě. Všude probíhaly čistky maturantů, kterým nebylo umožněno z důvodu špatného původu odmaturovat. Ing. J. Leibl pomáhal studentům a dostal se do hledáčku STB. V akci Lodník byl označen jako vedoucí protistátní skupiny, 15.10.1954 byl zavlečen do Prahy a zatčen. 18.3.1955 byl odsouzen pro velezradu ke 14 letům odnětí svobody, propadnutí majetku a ztrátě občanských práv. Propuštěn na amnestii v květnu 1960. Zemřel v roce 1991 na ischemickou chorobu srdeční, kterou „získal“ při svém pobytu ve vězení. Svědectví poskytuje Marie Pospíšilová, dcera.
- Mjr. gšt. Ing. Josef Kejda -narozen 17.5.1911 v Tetčicích. Aktivní důstojník, účastník zahraničních bojů si vysloužil přezdívku „Bůh války“. Po osvobození dokončil vysokou školu a několik let zastával funkci náčelníka štábu tankového praporu. Po Únoru 48 se podílel na odchodu vojáků do zahraničí, za což si vysloužil pozornost STB. V následném monstrprocesu 24.4.1949 padaly ty nejvyšší tresty. Sám Josef Kejda byl původně odsouzen k trestu smrti, nakonec dostal 25 let. Propuštěn byl v roce 1962. Plné amnestie se nikdy nedočkal. Zemřel v roce 1984. V listopadu 2008 byl in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka. Svědectví poskytuje Martin Ambros, prasynovec.
- Miroslav Jurča — narozen 2.3.1926 v Novém Hrozenkově v rodině obuvníka, který v letech 1914-1918 bojoval na frontách první světové války. Absolvoval měšťanskou školu a textilní průmyslovou školu. Pracoval jako mistr v textilní továrně v Rýmařově, ovládal francouzštinu, němčinu, angličtinu, ruštinu. Odsouzen ve vykonstruovaném procesu spolu s dalšími 16 obviněnými z přípravy teroristických akcí na území ostravského a jihomoravského kraje. Soudní proces se skupinou Jurča a spol. se konal 23.-25.4. 1952 v Krnově. Spoluobvinění dostali vysoké tresty odnětí svobody. Miroslav Jurča byl odsouzen k trestu smrti a 23.8.1952 popraven. Svědectví poskytuje Tomáš Herajt, prasynovec.
Část výstavního bloku „Zkouška odvahy“
Připravili Mgr. Ondřej Bratinka a Mgr. Michal Hroza, Ústav pro studium totalitních režimů
Příběhy nezletilých politických vězňů padesátých let; pražskou premiéru si odehraje dosud opomíjené téma nezletilých vězňů.
Jádrem výstavy jsou osobní výpovědi někdejších pronásledovaných studentů, skautů a jedinců, kteří v rámci odbojových skupin, neorganizovaných společenství přátel nebo i na vlastní pěst hledali možnosti, jak vyjádřit svůj nesouhlas s komunistickou diktaturou.
Část výstavního bloku „Dcery 50. let“
Připravila Ing. Zuzana Vitvarová
Diskriminace a vyloučení těch, které čekaly na své rodiče, nepřestalo ani po jejich návratu z vězení, ani roce 1989 a v některých případech nepřestalo do dnešních dnů. Přesto nezanevřely, přijímají pozvání do škol, publikují na svém webu www.dcery.cz.
Část výstavního bloku „Arogance moci“
„Lotyšsko se vrací do Evropy: Od okupace ke svobodě“. Původní verze výstavy byla otevřena v roce 1998, od té doby byla několikrát aktualizována. Těžištěm je okupace a podmanění Lotyšska dvěma totalitními mocnostmi v letech 1940 — 1991. Zastřená a často zkreslovaná historie tohoto období je zatím velmi pomalu odhalována a chápána. Výstava byla připravena Muzeem okupace Lotyšska v Rize, které slouží jako centrum dokumentace, výzkumu a nauky o tomto období. Je také památníkem všech obětí nacistického a sovětského režimu.
Výstava Litvy „Cesta ke svobodě“ zachycuje řadu událostí včetně ozbrojeného partyzánského odboje v letech 1944—1953, odboje proti sovětskému režimu v táborech nucených prací a při deportaci, založení litevské skupiny Helsinky, ilegálního tisku, Litevské ligy za svobodu, Memorandum 45 baltských poslanců, protisovětské demonstrace, boj litevské katolické církve za práva církve a věřících a také touhu po svobodě, jak ji prožívali prostí lidé. Ústředním motivem výstavy je Národní obrozenecké hnutí. Závěrečná sada exponátů představuje cestu země k plnohodnotnému členství v mezinárodních společenstvích a její vstup do mezinárodních organizací. Autorem koncepce výstavy je Dr. Algirdas Jakubčionis.
Výstavní část „Oběti komunistické totality v Chorvatsku“ zpracovala Mgr. Renáta Knezović, Ústav sociálního lekárstva a lekárskej etiky, LF UK Bratislava.
Slovinskou část pod názvem „Slovenija in titoizem-Slovenia and Titoims“ připravil ředitel Národního muzea moderní historie Slovinska Jože Dežman.
Svědectví o obětech z řad mladých lidí, kněží i řádových sester a připomenutí účastníků třetího odboje „Komunizmus na Slovensku v letech 1948-89“ zpracoval Rudolf Dobiáš.
Část výstavního bloku „Proti totalitě, zlu, násilí, pro paměť národa“
Připravili Matouš Řeřicha, Ivo Štěpka, Miroslav Lédl, Josef Kobra Kučera, Ivana Rakoušová
Oceněné práce výtvarné soutěže pro děti, které se zúčastnily žáci základních a uměleckých škol v Praze.
Během výstavy bude promítán dokumentární cyklus ČT Studio Ostrava „V zajetí železné opony“ a Příběhy železné opony“ a dokumentární film „Dopisy z cely smrti“.
V zajetí železné opony
- Mládež patří nám — dokumentární cyklus o krutosti i absurditě komunistického režimu v bývalém Československu. Průvodce pořadem Jaroslav Hutka uvádí příběh o mladém knězi, který se pokoušel vychovávat mládež v duchu zásad, kterým věřil. Stal se proto pro komunistické Československo nepřítelem. Dokonce tak velkým nepřítelem, že musel strávit deset let za mřížemi. Muž, který si vysloužil nenávist režimu, se jmenoval Antonín Huvar. V době, kdy se na něj zaměřila komunistická tajná policie, mu bylo pouhých šestadvacet let. Podle scénáře Luďka Navary a v dramaturgii Josefa Albrechta natočila režisérka Petra Všelichová.
- Mlynáři od Babic — dne 2. července 1951 zazněla střelba v budově školy v Babicích na Třebíčsku. Dodnes není zcela jasné, kdo a na koho střílel, protože událost nebyla řádně vyšetřena. Ale komunistický režim vyšetření nepotřeboval. Zahájil odplatu. V devíti skupinách bylo za takzvanou akci Babice odsouzeno sto osob, z toho deset k trestu smrti. Dokumentárním cyklem provází Jaroslav Hutka. Podle scénáře Luďka Navary a v dramaturgii Martina Červenky natočil režisér Petr Lokaj.
Příběhy železné opony
- Případ Horák — průvodce pořadem Jaroslav Hutka připomene manžela Dr. Milady Horákové, kterému se podařilo utéci před komunistickými represemi. Podrobnosti jeho osudu ale až donedávna nikdo neznal. Nepsalo se o něm na žádné straně železné opony. Útěk zemědělského inženýra a doktora technických věd Bohuslava Horáka, manžela popravené političky Milady Horákové, se podařilo odkrýt až dnes. Ti, kteří Horáka skrývali a převedli za železnou oponu, se totiž sami České televizi přihlásili. Udělali to po neuvěřitelných sedmapadesáti letech. Podle scénáře Luďka Navary a v dramaturgii Josefa Albrechta natočil režisér Ján Novák.
- Roztrhán za živa — nelidský systém, který nutil zabíjet a stavěl občany této země proti sobě, ještě na konci osmdesátých let přísně střežil hranice, i za cenu života dopadených lidí. Hrdinou jednoho z nejsmutnějších případů, které se na železné oponě staly, byl východoněmecký uprchlík jménem Hartmuth Tautz. Dne 8. srpna 1986 se pokusil proniknout poblíž Bratislavy do Rakouska. Téměř se mu to povedlo. Dva psi vypuštění pohraničníky ho však dostihli a roztrhali. Pouhých dvaadvacet metrů od rakouského území. Podle scénáře Luďka Navary a v dramaturgii Josefa Albrechta natočil režisér Ján Novák.
Dopisy z cely smrti
Dokument přibližuje poslední okamžiky šesti obětí justičních vražd z období komunismu mezi lety 1949 až 1953. Opírá se o jejich poslední dopisy před smrtí, které archivy vydaly až po dlouhých desetiletích. Atmosféru soudních procesů a věznic komentují pamětníci, situaci jednotlivých rodin vykreslují dosud žijící příbuzní a přátelé. Je reflexí toho, jak se česká společnost téměř dvacet let po pádu režimu vyrovnala s jejich příběhy a křivdami na nich spáchanými.
Od Vítězného února až do pádu komunismu bylo v politických procesech odsouzeno 205 486 lidí, 248 z nich bylo popraveno, 4 495 jich zemřelo ve věznicích. K smrti odsouzeni trávili většinou poslední noc před popravou na samotce a měli právo napsat svým nejbližším.
Dopisy na rozloučenou, které těsně před popravou adresovali odsouzení svým blízkým, zanechávají silný dojem. Svědčí o morálně pevném postoji a hlubokém přesvědčení o správnosti zvolené cesty. Jsou psány úhledným písmem, krásným, kultivovaným jazykem, bez stopy sentimentu a sebelítosti. Ostře kontrastují s jazykem komunistické propagandy, která z lidí, jako byli Dr. Horáková, generál Píka, farář Jan Bula atd., úporně vytvářela před veřejností téměř patologické nepřátele režimu. Čteme řádky inteligentních a citlivých bytostí, které byly nuceny během zmanipulovaných procesů kapitulovat a přiznávat domnělou vinu, v nitru zůstávaly přesvědčeny o své pravdě. Omlouvají se za příkoří způsobené příbuzným a zanechávají za sebou láskyplné vzkazy, které nestárnou. Posiluje je víra v Boha a naděje vkládaná do budoucích životů dětí a vnuků.
Kdo byli tito nepřátelé společnosti? Hrdinové protinacistického odboje. Stoupenci odlišného politického přesvědčení. Kněží a věřící vůbec. Demokratičtí politici. Lidé udržující kontakt se zahraničím. Příslušníci inteligence. Často i ti, kteří prostě jen měli majetek a nechtěli ho vložit do kolektivního hospodaření…
Připomeňme si základní fakta o obětech dokumentu:
- Rudolf Fuksa, typograf, odešel do emigrace, kde jej ke spolupráci přes hranici získala CIC, popraven v roce 1952 ve svých 22 letech.
- Heliodor Píka, generál, několikrát vyznamenaný hrdina, blízký spolupracovník Ludvíka Svobody, popraven v roce 1949 ve svých 52 letech.
- Jan Bula, kněz, souzen v souvislosti s událostmi v Babicích, popraven v roce 1952 v jeho 32 letech.
- Milada Horáková, politička, pronásledována nacisty, popravena komunisty v roce 1950 v jejích 49 letech.
- Jaroslav Melkus, sedlák, vězněn v souvislosti s babickým případem, rodina se domnívá, že šlo především o jeho majetek, popraven v roce 1953 ve svých 52 letech.
- Josef Pohl, voják z povolání, jeho likvidace připravena nechvalně známým Bedřichem Reicinem, popraven v roce 1950 ve svých 39 letech.
Dokument Dopisy z cely smrti osloví pamětníky i ty, kteří období komunismu nezažili. Jak jej budou vnímat diváci dnes, kdy neexistuje trest smrti? V podtextu zaznívá řada otázek: Je naše dnešní justice odolná vůči politickým vlivům? Je naše demokracie tak vyspělá, aby odolala demagogii? Vyrovnali jsme se s minulostí natolik, abychom si mohli být jisti, že se nemůže nic podobného zopakovat? Je opravdu vyloučeno, abychom my sami uvěřili propagandě, která vede k perzekuci nevyhovujících a názorově odlišných jednotlivců? Autoři dokumentu nic takového nevyslovují naplno. Při pročítání stránek intimní korespondence lidí, odsouzených ve zmanipulovaných procesech na smrt, nás ale i tyto úvahy určitě napadnou.
V dokumentu hovoří příbuzní, přátelé, spoluvězni, historici, duchovní, archiváři i lidé, kteří posledních padesát let prožili v emigraci.
Korespondenci odsouzených pročítají Miroslav Etzler a Alena Sasínová-Polarczyk.
Dopisy z cely smrti, vyrobilo Centrum publicistiky a dokumentu Televizního studia Ostrava. Šéfdramaturgyně Lenka Poláková. Šéfproducent David Boháč. Vedoucí výroby Simona Nováčková. Dramaturg Josef Albrecht. Scénář Luděk Navara a Josef Albrecht. Režie Marcel Petrov.
Výstava potrvá do 7.3. 2009
Vstup volný
15 hod. Staroměstské náměstí
Demonstrace proti totalitě, zlu, násilí
Z balkonu paláce Kinských promluví předsedkyně Konfederace politických vězňů ČR MUDr. Naděžda Kavalírová, primátor hl. m. Prahy MUDr. Pavel Bém, místopředseda Ekumenické rady církví Mgr. Josef Červeňák, prezident mezinárodní asociace bývalých politických vězňů a obětí komunismu Jure Knezović. V programu zazní muklovská hymna a báseň Jiřího Herzingera.
20 hod. kino Ponrepo, Bartolomějská ulice
Ve spolupráci s Národním filmovým archivem, uvádí Ing. Plk. Adolf Rázek.
- Pochodně svědomí — ke 40. výročí sebeobětování Jana Palacha a Jana Zajíce. Téměř neznámé dokumenty.
- Československý filmový týdeník 52/1968 (Zpravodajský film Praha, 1968) — poslední vydání filmového týdeníku v roce 1968. Přehled událostí, které zasáhly do společenské a politické situace v Československu v průběhu uplynulého roku.
- Ticho (KF Praha, 1969) — režie Milan Peer. Události spojené se smrtí a pohřbem Jana Palacha v lednu 1969.
- Jan /69/ (1969) — režie: Jaromír Kallista, Stanislav Milota. Pohřeb Jana Palacha v Praze.
- Tryzna (KF Bratislava, 1969) — režie: Vlado Kubenko, Peter Mihálik, Dušan Trančík. Smuteční shromáždění k úmrtí Jana Palacha v Praze a Bratislavě. Ve filmu hovoří Rudolf Hrušínský, Ludvík Svoboda, Václav Havel, Ján Čomaj, Roman Kaliský, Vladimír Škutina a další.
Beseda s diváky.
Vstupné vybírá kino Ponrepo
20 hod. Rockový klub Vagon, Národní třída
Rockem proti komunismu, totalitě, násilí
Zahájení hudební přehlídky festivalu „Rockem proti komunismu, totalitě, násilí“. Koncert za ty, co se nevrátili, pro ty, co přežili a kamarádům, aby nezapomněli. Uvádí Debora Štolbová.
Vystoupí kapela Prohrála v kartách, spoluúčinkují skupiny Plexis a Obří broskev
Kapela Prohrála v kartách vznikla v polovině 90. let v pražské Malostranské besedě kolem Filipa Horáčka, který krátce předtím rozpustil tehdy značně oblíbenou punkovou skupinu Stalinovy oběti, již založil ještě za totality. Prohrála v kartách dnes patří mezi to nejsvěžejší na české klubové scéně — vyniká původní písňovou melodikou, výjimečnou lyrikou a zejména v koncertní podobě rock’n’rollovou živelností. Právě v těchto dnech (únor 2009) vychází kapele třetí dlouhohrající deska, nesoucí název KanibaLOVE a kromě jiného na ní najdeme píseň Milada, která je věnována památce Milady Horákové.
Plexis se dávají dohromady v roce 1984 na Vyšehradě. Již od samého začátku je provází úspěch, který je však vystřídán prvními problémy. Od roku 1986 nesmí Plexis oficiálně vystupovat a to až do roku 1989. V témže roce dochází k zvratu a Plexis vyhrávají soutěž „Objev roku“. Po roce ´89 se objevují na mnoha kompilacích, v roce 1990 vydávají své debutové album Půlnoční rebel. Od roku 1991 začínají koncertovat i v zahraničí, v roce 1998 vydávají své čtvrté album. Skvěle propracované, úderné bicí a našlapané kytary.
Počátky kapely Obří broskev sahají do roku 1994. Z původní klasické gymnaziální kapely vznikla folkrocková tvorba, která má své nezastupitelné místo na české klubové scéně. Debutová deska „Vybrané scény z dětského snu“ vyšla v roce 2004, o tři roky později album „EP“, na němž se skupina představuje v nové rozšířenější sestavě.
Vstupné vybírá rockový klub Vagon