Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jeden svět 2009

2. 3. 2009

JEDEN SVĚT 2009  (11. – 19. 3.)

 

Mezinárodní festival dokumentárních filmů o lidských právech

 

Pořádaný organizací Člověk v tísni, o.p.s.

 

Konáno pod záštitou Václava Havla, místopředsedy vlády pro evropské záležitosti Alexandra Vondry, ministra kultury Václava Jehličky, ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga a primátora hlavního města Prahy Pavla Béma

 

Oficiální doprovodná akce předsednictví ČR v Radě EU

 

Jeden svět je dnes největším lidskoprávním filmovým festivalem v Evropě a jednou z nejvýznamnějších kulturních akcí v rámci Prahy a celé České republiky. Každoročně promítá kolem 120 filmů z celého světa a snaží se podporovat kvalitní dokumentární filmy se sociální, politicky angažovanou a lidskoprávní tematikou. V roce 2007 získal Jeden svět Čestné uznání Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) za výchovu k lidským právům.

 

Co přinese jedenáctý ročník festivalu Jeden svět

Jedenáctý ročník festivalu Jeden svět se bude letos konat v Praze od 11. do 19. března, v průběhu března a dubna se dále uskuteční ve 29 městech po celé České republice. Výběr z filmů Jednoho světa bude prezentován i v Bruselu a ve Washingtonu DC jako součást kulturního programu v rámci českého předsednictví v Radě EU.

 

Jeden svět je nejen filmovým festivalem, ale také diskusní platformou, která každoročně nabízí divákům možnost aktivně se zapojit do debaty nad aktuálními politickými a sociálními tématy. Nejinak tomu bude i v letošním roce – kromě krátkých debat po téměř všech projekcích budou fungovat tři debatní kina – Divadlo Archa, Městská knihovna a Francouzský institut. Zde budou každý den po projekci jednotlivých filmů organizovány panelové diskuse na aktuální témata.

 

Pražské festivalové centrum bude již tradičně v kině Lucerna. Dalšími festivalovými kiny budou Světozor (2 sály), Divadlo Archa, Atlas (2 sály), Francouzský institut, Městská knihovna, Evald, Ponrepo a Divadlo Minor. Presscentrum bude v Langhans Galerii.

Vstupenky bude možné zakoupit ve všech pokladnách festivalových kin za stejnou cenu jako v loňském roce, tj. za 70 Kč. Předprodej vstupenek začne v úterý 3. března.

Tisková konference se uskuteční v úterý 3. března od 11.00 v kině Atlas.

 

Novinky 11. ročníku

Na on-line speciálu www.ceskatelevize.cz/jedensvet od 13. února každý týden přibývá jeden tematický blok s několika filmy, které je možné zdarma zhlédnout v celé délce. Postupně zde bude k dispozici 22 celovečerních filmů z různých zemí reflektujících proměny, kterými prošla střední Evropa za posledních dvacet let.

-                                   

V letošním roce jsme se rozhodli reflektovat zásadní globální výzvy současného světa. Jakkoli máme vynikající filmy o Barmě, Íránu, Kašmíru, Darfuru, Ekvádoru, Venezuele, Kongu či Severní Koreji, letošní ročník není o partikulárních tématech. Nosná témata letošního ročníku jsou voda, nafta, plyn, energetika, oteplovaní, ekonomika a finanční krize. Věci, které nás v České republice, ale i lidi na ostatních místech světa, zásadním způsobem ovlivňují.

 

U příležitosti dvacátého výročí od pádu Železné opony jsme naším letošním vizuálem chtěli naznačit, nakolik nám záleží na oslovení generace dnešních dvacetiletých, kteří představují první generaci v České republice, která vyrostla ve svobodě. Zároveň jde o generaci, jejíž život bude zásadním způsobem ovlivněn současnými globálními výzvami.

 

Jako novinku letos přinášíme program Jeden svět pro seniory a seniorky, Jeden svět pro rodiče s dětmi či Jeden svět v městských částech. Minulý rok jsme prolomili hranici 100 000 diváků. Doufáme a věříme, že se nám letos těmito speciálními akcemi podaří na festival nalákat i lidi, kteří o Jednom světe slyšeli, ale dosud se jim ho nepodařilo navštívit.

 

V letošním roce našim divákům umožníme vidět nejnavštěvovanější a divácky nejúspěšnější filmy i po skončení festivalu. O výběru filmů rozhodnou svým hlasováním.

 

Rádi bychom, aby letošní Jeden svět zafungoval jako prostor, kde by se mohl divák vyjádřit k věcem, které dnes česká a evropská politická reprezentace řeší na mezinárodní úrovni. Chystáme proto ve spolupráci s Agorou celou řadu debat na jednotlivá témata světových ale i lokálních problémů. Do těchto debat budeme zvát odborníky z ministerstev, politiky, ale především bychom chtěli do nich aktivně zapojit festivalové diváky.

 

Poprvé v historii Jednoho světa uvedeme hraný film. Půjde o snímek Zdeňka Tyce El Paso, který se zabývá osvětou o problematice sociálního vyloučení a je inspirován skutečným osudem romské vdovy, matky devíti dětí. Tento film nebudeme promítat jen v Praze, ale i v ostatních festivalových městech a chceme na jeho základě rozproudit debatu, jak jednotlivá města (ne)řeší problém sociálního vyloučení.

 

Jako každý rok na festivalu přivítáme desítky zahraničních hostů, většinou režiséry, ale i hlavní postavy vybraných dokumentárních filmů. Naším letošním speciálním hostem bude významný americký dokumentarista Ross McElwee.  V současné době svojí účast kromě porotců potvrdili např. dokumentaristé Bram van Paesschen,  Julie Bridghamová, Anders Ostergaard,  Luca Ragazzi,  Gustav Hofer,  Hanna Heilbornová, Petr Lom, Dušan Hanák,  Daniel Leconte či Philippe Val – hlavní postava snímku Je těžké být milován tupci a redaktor francouzského satirického magazínu Charlie Hebdo, jenž přetiskl dánské “rouhačské” karikatury proroka Mohameda. 

 

Pustí Castro slavnou kubánskou blogerku na Jeden svět?

Jedním z členů poroty Rudolfa Vrby bude třiatřicetiletá Yoani Sánchez z Kuby. Tedy doufáme, že bude, to záleží na tom, zda jí kubánská vláda umožní vycestovat. Yoani Sánchez si totiž v předloňském roce rozhodla založit si blog. Jejím záměrem bylo vypsat se z frustrující reality na Ostrově svobody a ve virtuálním deníku s názvem „Generación Y“ http://desdecuba.com/generaciony_cz/  (stránky jsou dostupné v řadě jazyků včetně češtiny) píše o těžkém životě v zemi a často otevřeně kritizuje komunistickou vládu v čele s bratry Castry. Už v únoru, to tvořila teprve pět měsíců, zaznamenal její blog návštěvnost přes 1 200 000 lidí a časopis Time díky ní aktualizoval svůj žebříček stovky nejvlivnějších osobností na světě s vysvětlením, že „tento odvážný blog nalezl cestu, jak říkat pravdu i v takové zemi, jakou je Castrova Kuba.“ Její blogování daleko přesáhlo hranice Kuby. Začátkem dubna 2008 dostala Yoani Sánchez prestižní cenu Josého Ortegy y Gasseta za internetovou žurnalistiku. Kubánská vláda jí zato její blog zablokovala, což ale Yoani vyřešila přesunem na německý server. Také jí neumožnila vycestovat do Španělska, kde si měla osobně převzít ocenění. Její žádost o výjezdní doložku se prý „posuzuje“. Doufáme, že se podobně nebude „posuzovat“ i její pozvání na Jeden svět.

 

Festivalový program

Na festivalu bude uvedeno 123 dokumentů z téměř čtyřiceti zemí celého světa, a to jak v soutěžních, tak v tematických kategoriích. Tyto filmy byly vybrány z více než 1500 přihlášených snímků.  

Zahajovací film

Zahajovacím filmem 11. ročníku festivalu Jeden svět bude snímek Barmský VJ, jehož hlavní postavou je mladý barmský reportér Joshua, který společně s dalšími kolegy z exilové televize Democratic Voice of Burma podrobně zachytil protivládní demonstrace v září roku 2007 a jejich následné brutální potlačení. Záběry dramatických událostí z kamer těchto reportérů se objevily ve zpravodajství všech významných světových médií a byly po určitou dobu jedinou možností, jak se svět mohl dozvědět o skutečné situaci v Barmě. Skrze detailní záznam práce Joshuy a jeho kolegů, kteří svou činností riskovali život, film ukazuje nepopiratelný význam nezávislých médií v boji proti totalitní moci.

Rádi bychom se s tímto filmem pokusili o něco podobného, co se nám loni podařilo s dokumentem Kongo: hluboké ticho, který jsme vytáhli na světlo a oslovili diváky s apelem, že jsme se rozhodli s tamní situací něco dělat a budeme rádi za jejich pomoc. Právě zde mi připadá, že se skládá jemnější mozaika smyslu Jednoho světa. My jsme tenkrát udělali přes Klub přátel Člověka v tísni sbírku na pomoc znásilněným konžským ženám a s vybranými penězi jsme se do Konga vypravili. Nejenom ale, že jsme je tam rozdali potřebným, hlavně jsme tam otevřeli mise, které fungují a pomáhají dodnes. A budeme tam pomáhat i nadále. Směrem k vnitřní legitimitě Jednoho světa mám z toho dobrý pocit. Něco podobného bychom letos rádi zorganizovali i na základě filmu o Barmě,“ říká Igor Blažević.

Zahajovací projekce snímku se zúčastní dánský režisér filmu Anders Ostergaard a zástupce ředitele Democratic Voice of Burma Khin Maung Win.

 

 

Soutěžní kategorie a ceny

Kromě tématických kategorií nabídne festivalový program již tradičně také tři soutěžní kategorie (Hlavní soutěž, Máte právo vědět, Soutěž krátkých forem), o jejichž vítězi rozhodují členové a členky tří mezinárodních porot.

 

Filmy v hlavní soutěži se ucházejí o Cenu za nejlepší film a Cenu za nejlepší režii udělované Hlavní porotou. Členy Hlavní poroty letos budou Marie-Pierre Duhamelová (přední filmová kritička a kurátorka, mj. členka výběrové komise benátského festivalu, která v letech 2004–2008 působila jako ředitelka mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Cinéma du Réel), Tonička Janková (jedna z našich nejvytíženějších střihaček dokumentárních, ale i hraných filmů, v poslední době např. Děti noci či Občan Havel), John Akomfrah (filmový tvůrce původem z Ghany, známý především jako jeden ze zakladatelů Black British Cinema a bývalý člen správní rady Britského filmového institutu), Gerd Kroske (slavný německý dokumentarista, jehož časosběrné filmy, úzce spojené s oblastí bývalého východního Německa, získaly ocenění na mnoha zahraničních festivalech) a Alexandru Solomon (přední rumunský politický filmový tvůrce, který se proslavil mj. dokumentem Cold Waves o činnosti Rádia Svobodná Evropa v době komunistického Rumunska).

Mezi filmy zařazenými do hlavní soutěže bude mimo jiné figurovat vítězný film v kategorii dokumentů na letošním festivalu v Sundance od renomované dokumentaristky Kim Longinottové Nezlomné tety, který nás zavede do Jižní Afriky. Jeho hlavními postavami jsou pozoruhodné ženy, které se starají o zneužívané a opuštěné děti v jihoafrickém Durbanu.

 

Máte právo vědět je jedinečná soutěžní kategorie představující celovečerní dokumentární filmy, které originálním a kvalitním filmařským zpracováním upozorňují na neznámá nebo zamlčovaná témata týkající se lidských práv. Tyto filmy soutěží o Cenu Rudolfa Vrby. Porota udělující tuto cenu je záměrně složena nikoli z filmařů, ale z charismatických a statečných jednotlivců, kteří porušování lidských práv zažili na vlastní kůži nebo ve své vlasti za dodržování lidských práv dlouhodobě bojují. Porota tohoto druhu je světový unikát, věříme ale, že k lidskoprávním festivalům bytostně patří to, že práci filmařů neoceňují jen profesionálové z oboru, ale i lidé, kteří by sami mohli být hrdiny lidskoprávních dokumentů. V letošním roce zasednou v této porotě např. koordinátor veřejných projekcí filmů o lidských právech v Bělorusku Aljaksandar Atroščankav, Daniel Messele - Etiopan žijící a studující v Praze, který pracoval tři roky v Etiopii jako programový manažer vzdělávacích a sociálních projektů či již zmínění zástupce ředitele barmské exilové televize Democratic Voice of Burma Khin Maung Win a kubánská blogerka Yoani Sánchez.

 

Mezi filmy, které jsme zařadili do této kategorie, figuruje např. snímek renomovaného polského režiséra Andrzeje Fidyka Příběhy z Yodoku. Hlavními postavami jsou bývalí vězni koncentračního tábora v Severní Koreji jménem Yodok, které polský režisér přesvědčil, aby v Soulu nacvičili a zahráli divadelní představení, jež divákům přiblíží kruté životní podmínky, se kterými se museli v Yodoku vypořádat.

Ve filmu Život po pádu sleduje irácký režisér celé čtyři roky život své rodiny a nabízí unikátní pohled na proměnu Iráku od pádu Sadáma Husajna až do dnešních dnů. Pohled o to cennější, že nepochází zvenku, ale zevnitř, přímo od jednoho z místních obyvatel.

Nejnovější film kanadského dokumentaristy českého původu Petra Loma Dopisy prezidentovi nás zavede pro změnu do sousedního Íránu, přímo za prezidentem Ahmadínežádem, v jehož bezprostřední blízkosti mohl režisér natáčet. Výsledkem je unikátní záznam Ahmadínežádových populistických praktik při jeho cestě po Íránu. Film je v programu letošního Berlinale v sekci Forum.

Snímek s příznačným názvem Bjůtyfl kántry zajímavým způsobem nahlíží na problematiku nelegálního obchodování s nebezpečným odpadem v okolí Neapole, které má na svědomí místní mafie Camorra.

Jedním z filmů z letošního programu, který byl uveden premiérově na festivalu v Sundance, je dokument Reportér. Jeho hlavním protagonistou je reportér New York Times a nositel Pulitzerovy ceny Nicholas D. Kristof, jehož práci v Kongu si bere režisér jako základ k zajímavému zamyšlení nad posláním moderní žurnalistiky.

 

Soutěžní kategorie krátkých forem zahrnuje kromě dokumentů i experimentální a animované filmy s tematikou lidských práv do 35 minut, které soutěží o Cenu primátora hl. m. Prahy za nejlepší krátký film. Členy poroty krátkých filmů jsou, jako již tradičně, ředitelé a dramaturgové prestižních mezinárodních dokumentárních festivalů. V letošním roce to budou např. ředitelka nizozemského festivalu Africa in the Picture a bývalá ředitelka festivalu Amnesty International v Nizozemsku Heidi Lobatová, dokumentaristka, specialistka na indickou kinematografii a spolupracovnice řady významných světových festivalů Rada Sesicová či Přemysl Martinek, výkonný ředitel distribuční společnosti Artcam a bývalý programový ředitel Febiofestu.  

Jedním ze snímků v této kategorii bude nejnovější film Jonase Odella Lži, který byl oceněn jako nejlepší švédský krátký film loňského roku, byl promítán na desítkách světových festivalů včetně Benátek, Sundance či Ottawy, a skládá se ze tří trikově-animovaných povídek, jejichž ústředním tématem je lhaní.

Dalším vybraným filmem je působivý portrét 87letého Petera Sengepova, posledního žijícího šamana v oblasti řeky Kazym, nazvaný Poslední šaman, který na Mezinárodním festivalu krátkých filmů v Teheránu získal cenu za nejlepší dokument.

 

Zvláštní cenu za film, který výjimečným způsobem přispívá k ochraně lidských práv, uděluje speciální porota pod čestným předsednictvím Václava Havla.

Na festivalu bude dále udělena Cena Českého rozhlasu za kreativní použití hudby a zvuku v dokumentárním filmu, Cena studentské poroty za nejlepší film v kategorii Jeden svět pro studenty a Cena pro divácky nejúspěšnější film.

 

20 let demokracie ve střední Evropě

Tematická kategorie 20 let demokracie ve střední Evropě zrekapituluje uplynulých 20 let od pádu komunismu tak, jak je zachytili renomovaní dokumentaristé i mladí autoři. Představíme filmy, které originálním způsobem reflektují důležité výzvy, úspěchy i nezdary provázející období transformace. Tento program je přístupný také na internetu, kde je zřízeno diskusní fórum s cílem vyvolat o těchto tématech širší debatu. Na on-line speciálu www.ceskatelevize.cz/jedensvet  od  13. února každý týden přibývá jeden tematický blok s několika filmy, které je možné zdarma zhlédnout v celé délce. Jedním z nich bude např. snímek Zánik Československa v parlamentu od Pavla Kouteckého, který zachycuje  atmosféru v proslulé budově mezi muzeem a divadlem na sklonku roku 1992.

 

Evropa v (jednom) světě

Kolekce filmů Evropa v (jednom) světě bude reflektovat aktuální světové problémy a globální výzvy, se kterými se musí Evropa v čele s Českou republikou jako zemí předsedající Radě EU vyrovnat. Témata a priority Českého předsednictví v EU se do značné míry shodují s dlouholetými tématy Jednoho světa. Filmům a tématům v této kategorii budu věnované speciální debaty, které Jeden svět uspořádá ve spolupráci s občanským sdružením Agora Central Europe (Agora CE).  „V Praze během osmi festivalových dnu proběhne každý večer  jedna větší debata, na níž budou pozváni zástupci českých ministerstev a politici, aby společně s odborníky, novináři a diváky Jednoho světa probrali některá z klíčových témat, jako jsou finanční krize a její dopad, či třeba  budoucnost  automobilového průmyslu,“ říká Igor Blažević a dodává: „Stranou nezůstanou ani otázky spojené s globálním oteplováním, úbytek a s tím spojený nárůst ceny nafty či hledání jiných energetických zdrojů, které jsou přijatelnější z bezpečnostních nebo ekologických hledisek. Podobně strukturované debaty chystáme ve zhruba dvanácti dalších festivalových městech. Jde nám o to, aby se diváci Jednoho světa po zhlédnutí filmů, jež pojednávají o globálních tématech, měli možnost pobavit s lidmi, kteří se v současné době za Česku republiku účastní důležitých jednání Evropské unie, a lidmi, kteří formují politický názor České republiky na mezinárodním poli. A naše výzva divákům Jednoho světa je, aby k těmto debatám nepřistupovali jako pasivní posluchači názorů jiných, ať už jde o politické reprezentanty, státní úředníky nebo odborníky, ale aby k tomu přistoupili aktivně, zapojili  se do debaty a vyjádřili svůj názor.“  

 

Ekonomika

Do tohoto, v současné době velmi aktuálního tématu, jsme zařadili např. americký dokument I.O.U.S.A., který se velmi důkladně zabývá rostoucím zadlužováním Spojených států a jeho dopadem na americkou ekonomiku i život obyčejných lidí. Zároveň nás vrátí v čase trochu zpátky, do míst, kde celosvětová finanční krize odstartovala. Začalo to problémy na Wall Street a americkými hypotékami a stačilo pár měsíců a celý svět se ocitl na pokraji globální recese. V současné době pumpují evropské vlády miliardy Eur do znovuoživení ekonomiky a v médiích se stále více objevují špatné zprávy z nejrůznějších koutů světa. Po projekci filmu budu následovat debata o současné finanční krizi s politiky, ekonomy a bankéři.

Po dlouhá léta byl tahounem a základem české ekonomiky automobilový průmysl. V současnosti jsou ale automobilky u nás přinucené propouštět nebo omezovat výrobu, což má automaticky dopad na celou českou ekonomiku. O tom, jaká je budoucnost automobilového průmyslu u nás a ve světě se bude debatovat po filmech pojednávajících o tomto tématu.

 

Energetika

Momentálně jsme sevřeni mezi hrozbami spojenými s globálním oteplováním a nutností omezit emise, úbytkem nafty a rostoucím používáním nafty a plynu jako triumfu v geostrategických zápasech o nové uspořádání světa. Jedna z klíčových otázek naší doby a zároveň jedna z klíčových otázek, kterou řeší české předsednictví v Radě EU od prvních lednových dní je, jak zajistit energii, která je navíc čistá a bezpečná, pro další ekonomický růst. Skutečně nafta dochází a bude jen a jen dražší? Co je tou nejlepší alternativou? Biopaliva, jádro nebo sluneční energie? K těmto otázkám se bude vázat několik debat a filmů, např. nizozemský snímek Ropná apokalypsa?, který zajímavým způsobem pojednává o alarmujícím úbytku zdrojů ropy. Filmy Solární budoucnost a Jaderný comeback zase zkoumají možnosti využití jiných zdrojů energií, v prvním případě sluneční, v druhém jaderné.

 

Evropa jako globální hráč

Dalším podtématem této kategorie bude Evropa jako globální hráč. S tím budou spojené debaty o působení Evropy na poli mezinárodní politiky, o tom, zda Evropa a Česka republika jako členský stát muže nebo nemůže podniknout něco více s výzvami, které pochází od nových autoritárně-populistických vládců, jako je venezuelský Hugo Chavez a íránský vůdce Ahmadínežád, nebo co a jak může EU udělat pro utlačované lidi v Barmě a Severní Koreji. Mezi filmy zařazenými v tomto tématu bude ještě např. snímek Zúčtování, který byl premiérově uveden v soutěži na festivalu v Sundance. Jeho hlavní postavou je první prokurátor Mezinárodního trestního soudu (ICC),  argentinský advokát Luis Moreno Ocampo. Dokument sleduje jeho nelehkou práci v Ugandě, Súdánu či Kolumbii. (V této souvislosti není bez zajímavosti, že Česka republika je momentálně jedinou členskou zemí EU, která ještě neratifikovala Římský statut zakládající Mezinárodní trestní soud.)

Nejnovější snímek renomované dokumentaristky Masji Novikové V zápalu boje sleduje systematické sabotování všech akcí opozičního ruského politika a bývalého šachového velmistra Garry Kasparova ze strany Putinem řízeného Kremlu. Po filmu bude následovat debato o tom, zda Česká republika a EU mohou něco udělat na podporu ruským demokratům.

 

Modrá zelená planeta

Jedním ze tří hlavních témat, kterým se budeme letos věnovat, bude kategorie Modrá zelená planeta

(trvale udržitelný rozvoj a šetrná spotřeba zdrojů, ropa, plyn, voda, globální oteplování atd.).

Zde jsme zařadili např. na Oscara nominovaný film Čas hlupáků. Jde o zajímavou kombinaci dokumentu, dramatu a sci-fi s prvky animace od režiséra Franny Armstronga a oscarového producenta  Johna Battseka. Hlavní postavou je starý muž, jehož role se ujal známý herec Pete Postlethwaite, který žije ve zdevastovaném světě roku 2055 a sleduje archivní záběry zničené přírody z nejrůznějších míst natočené roku 2008. A ptá se: „Proč jsme nezastavili změnu klimatu, když jsme tenkrát ještě mohli?“.

Dalším snímkem vztahujícím se k tomuto tématu bude dokument Z lásky k vodě. Snímek se z nejrůznějších úhlů zabývá problematikou privatizace vodních zdrojů a infrastruktury. Na Mezinárodním filmovém festivalu v Bombaji získal tento dokument Hlavní cenu poroty.

Kromě řady dalších snímků koresponduje s tématem Modré, zelené planety i americký dokument Globální pohoda, pojednávající o klimatické změně, který bude uveden 8. března v České televizi.

 

Evropa bez bariér

Motto českého předsednictví v Radě EU je Evropa bez bariér, což reflektuje záměr české vlády prosazovat v rámci EU liberální koncept volného pohybu osob, služeb a kapitálu a odbourávání nejrůznějších přetrvávajících bariér. Tento úkol se s dramatickým nástupem finanční krize a ekonomické recese zdá složitější než tomu bylo v době, kdy se o tomto mottu rozhodlo, protože najednou zesílili silné hlasy zastánců protekcionizmu a zavádění spíše nových bariér. Jeden svět se rozhodl zaměřit na řadu bariér, které v Evropě přetrvávali ještě před časem krize a v debatách a filmech se dotkneme otázek azylové a migrační politiky, integrace sociálně vyloučených menšin, otázek spojených s Evropou jako „tavícím kotlem“ různých národů, ras a náboženství atd. Zde jsme zařadili intelektuálně laděný snímek Je těžké být milován tupci, který se zabývá případem přetištění dánských “rouhačských” karikatur proroka Mohameda francouzským satirickým magazínem Charlie Hebdo. Dalším filmem v této kategorii je dokument Město Romů. Zavede nás do bulharského ghetta Naděje, kde žije za betonovou zdí přes 20 000 Romů, jejich děti chodí do segregované romské školy a chystají se zde volby do místní samosprávy.

 

Obrazy Afriky

V letošním roce zaostříme také na Afriku a v sekci Obrazy Afriky seznámíme diváky s těmi nejzajímavějšími dokumenty afrických filmařů a se snímky zahraničních autorů o Africe.

Snímek Zahnat ďábla do pekla je portrétem skupiny statečných žen, které se zásadním způsobem zasadily za mír v Libérii.

Protagonisty vizuálně strhujícího dokumentu Barcelona nebo smrt jsou dva Senegalci, z nichž se jeden vydal na nebezpečnou plavbu za lepší budoucností do Evropy a druhý se rozhodl zůstat na chudém předměstí Dakaru a pomáhat místní komunitě.

 

České dokumenty

Stálá kategorie České dokumenty představí domácímu publiku i zahraničním hostům kvalitní české dokumenty natočené v uplynulém roce. Nebude mezi nimi chybět snímek Heleny Třeštíkové René, který získal kromě řady cen i cenu Evropské filmové akademie Prix Arte pro nejlepší evropský dokument, nebo snímek Ivetka a hora od Víta Janečka oceněný na jihlavském festivalu jako Nejlepší český dokument roku 2008.

Promítneme také poutavý a obrazově vytříbený dokument režisérky Jany Ševčíkové Gyumri z arménského města Gyumri, které před dvaceti lety postihlo ničivé zemětřesení. Tento snímek bude také 25. března zahajovat ozvěny Jednoho světa ve Washingtonu DC.

Ve světové premiéře bude na festivalu uveden také snímek Zapomenuté transporty do Polska. Je čtvrtým ze čtveřice devadesátiminutových filmů Lukáše Přibyla, které jsou mozaikou vzpomínek židů deportovaných z Čech a Moravy do koncentračních táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a východním Polsku.

Panorama

V rozsáhlé sekci nazvané Panorama představíme snímky reflektující jak celospolečenské problémy současného světa, tak zajímavé osobní příběhy. Jedním z nich bude např. snímek zkušeného izraelského režiséra Avi Mograbiho Z32. Hlavní postavou filmu je bývalý izraelský voják, který se aktivně účastnil odvetné akce s kódovým označením Z32, při níž byli zabiti dva palestinští policisté. S pomocí režiséra se snaží s touto bolestnou zkušeností vyrovnat. 

 

Kolekce filmů Rosse McElweeho

V letošním roce chystáme poctu Rossovi McElweemu, významnému americkému dokumentaristovi. Práce tohoto filmaře a pedagoga harvardské univerzity bude v České republice představena vůbec poprvé. Jeden svět nabídne čtyři dokumenty z dílny Rosse McElweeho. První z nich, Sherman's March, bude promítnut v sobotu 14. března. Tento vůbec nejproslulejší McElweeho snímek z roku 1986 získal cenu hlavní poroty na festivalu v Sundance. V dalších dnech pak budou promítnuty filmy Time Indefinite (1994), Six O'Clock News (1996) a Bright Leaves (2003). Režisér přijal pozvání na festival a zúčastní se projekcí svých filmů. Pro studující FAMU a pro veřejnost bude navíc otevřena masterclass Rosse McElweeho v Městské knihovně, a to po projekci snímku Bright Leaves.

Jeden svět dětem

Stejně jako v předchozích letech tvoří nedílnou součást festivalu také dopolední projekce filmů pro střední a základní školy, které se budou konat ve všech festivalových městech.

 

Sekce Jeden svět dětem představí kratší filmy sestavené do dvou bloků, které jsou určeny dětem od 9 do 13 let. Mezi filmy v této kolekci bude uveden např. formálně vytříbený dokument Mame Ngor – kluk ze skládky, který upozorňuje na zoufalou situaci mnoha afrických dětí, které jsou nuceny místo školní docházky těžce pracovat v životu nebezpečných podmínkách.

Hlavní postavou snímku Náramky od Kamar je jedenáctiletá indická dívka Kamar – výřečná, bezprostřední a hlavně předčasně dospělá. Místo školy či dětských her se svými vrstevníky musí totiž pomáhat v domácnosti a tvrdě pracovat. Další dva krátké hrané snímky (Kluci v ofsajdu a Lily a Ra) pocházejí z kolekce filmů, které byly inspirovány jednotlivými články Všeobecné deklarace lidských práv.

Jeden svět pro studenty

Pro starší diváky, tedy pro vyšší stupně základních škol a pro studenty středních škol, je určena sekce Jeden svět pro studenty. Jedním z filmů v této kolekci je snímek Fotbalistky z Kábulu o členkách afghánské ženské fotbalové reprezentace, které navzdory přetrvávajícímu nebezpečí a nejistotě ve své zemi úspěšně narušují zažité stereotypy tradiční „mužské“ společnosti a vyhlíží do budoucnosti s většími nadějemi.

Dalším filmem bude dokument Olgy Sommerové Sedm světel, jehož hlavními postavami je šest židovských pamětnic, které před kamerou oživují zasuté vzpomínky na holocaust a druhou světovou válku. Síla výpovědí je ještě větší, když samy upozorňují na nebezpečné chování současníků, kteří se veřejně hlásí k myšlenkám nacismu a nacionalismu. K tomuto tématu budou také směřovány debaty po projekci.

O nejlepším snímku z kategorie Jeden svět pro studenty bude opět rozhodovat studentská porota. Po projekci každého filmu bude vždy diskuze, u starších diváků s odborníkem na dané téma. Loni školní projekce festivalu navštívilo v Praze 10 000 diváků, dalších 34 000 jich bylo v regionech.

 

Jeden svět pro rodiče s dětmi i seniory

Ve spolupráci s Divadlem Minor letos poprvé uvedeme několikadenní program Jeden svět pro rodiče a děti složený z krátkých filmů pro nejmladší diváky. V rámci projekcí pro děti a rodiče budou vytvořeny speciální festivalové filmové „balíčky“ několika filmů, které budou připraveny pro promítání. Po projekci každého filmu bude následovat reflexe filmu s hostem.

Projekce pro rodiče s možností využití dětského koutku pro jejich děti budou uváděné v podvečerních hodinách a budou doprovázeny debatou s odborníkem či tvůrci filmu. Tyto projekce budou určené především rodičům, kteří vychovávají malé děti a chtěli by se Jednoho světa účastnit, ale jejich děti nemá kdo hlídat. Proto vytvoříme dětský koutek, kde si budou moci děti hrát, zatímco jejich rodiče budou v kině.

V pátek 13.3. (René) a ve středu 18.3. (Zpověď Kataryny K.) jsme v kině Lucerna přichystali vždy od 14.00 dvě projekce vybraných filmů spojených s debatou pro seniory a seniorky. Filmy z našeho programu si pro tyto akce vybrali samotní zástupci z řad seniorů a vstup na ně je zdarma.

 

Doprovodný program

Kromě filmových projekcí bude již tradičně součástí festivalové nabídky také bohatý doprovodný program. Vedle debat, dialogů filmařů, koncertu či výstav to bude také konference Média a chudoba. Seminář, který proběhne v úterý 17.3. od 18:00 v Městské knihovně, svede dohromady novináře z České republiky, Polska, Maďarska a Slovenska, spolu s novináři z dalších evropských zemí a zemí Globálního Jihu. Součástí akce bude dvoudenní praktické školení pro novináře na téma, jak psát o rozvojové problematice, a jednodenní konference na téma role médií v boji proti chudobě.

 

 

V Kongu probíhá jedna z největších humanitárních katastrof na světě. Válečný konflikt si vyžádal miliony životů, statisíce žen byly znásilněny. Člověk v tísni se těmto ženám rozhodl pomáhat. Portréty novinářky Lenky Klicperové a fotografie Markéty Kutilové vystavené po dobu festivalu v Divadle Archa přiblíží osudy obětí sexuálního násilí na východě Konga, kde Člověk v tísni působí. Tato výstava s názvem Kongo: Muži válčí, ženy trpí bude po pražské části festivalu putovat do vybraných regionálních festivalových měst.

 

V průběhu festivalu bude v kině Atlas k vidění výstava fotografií Opravdové Bělorusko. Půjde o příběhy odvahy a nezlomnosti ve fotografiích Uladzimira Hrydzina a textech Zmiciera Pankavce. Pořádá společnost Člověk v tísni.

 

Další doprovodnou akcí festivalu bude v Langhans Galerii výstava Dvakrát dvacet černých srdcí Marie Zachovalové a Jindřicha Štreita. Jde o doprovodnou výstavu k filmu Černá srdce od Moniky a Břetislava Rychlíkových. Na výstavě bude vystaveno dvacet barevných fotografií tragicky zemřelé sedmadvacetileté fotografky Marie Zachovalé z romské osady Járeček na východním Slovensku a z romské vesnice v Maďarsku a dvacet černobílých fotografií legendy české fotografie Jindřicha Štreita z předměstí Olomouce a industriálního prostředí v Polsku.

 

Společně s Divadlem Archa a festivalem Tvůrčí Afrika jsme ve středu 18. března od 21.30  v malém sále Divadla Archa připravili francouzskou divadelní inscenaci projevu Baracka Obamy o rasové otázce v Americe Všichni jsme Afričani. Scénické ztvárnění slavného filadelfského projevu „More Perfect Union“, přinášejícího naději na změnu nejen pro Američany, se k českým divákům dostává až nyní v podání afro-amerického herce žijícího ve Francii Vincenta Byrd Le Sage. Režisérem je francouzsko-beninský dramatik a režisér José Pliya. 

 

Vzdělávací program Jeden svět na školách pořádá již od roku 2005 ve spolupráci s Českou televizí výtvarnou soutěž určenou pro žáky základních škol. Mladším žákům je každoročně určena sekce krátkých dokumentárních filmů festivalu Jeden svět nazvaná Jeden svět dětem. Úkolem soutěžících je vždy nakreslit obrázek k filmu z této sekce. To nejlepších z uplynulých ročníků soutěže můžete zhlédnout na výstavě v Divadle Minor.

 

V kině Světozor bude po dobu festivalu ke zhlédnutí výstava Barbory Kuklíkové Matky/Dcery. Vztah mezi rodiči a dětmi v okamžiku, kdy je věk pomalu začíná opětovně spíše sbližovat než rozdělovat rozšiřuje tematický okruh zájmu fotografky Barbory Kuklíkové na téma mezigeneračních vztahů mezi matkou a dospělou dcerou. Výstava je doplněna o fotografický rozhovor s dcerou Terezií s názvem in – ty – my – ta. 

Akce Cuba Libre

Na Kubě se tradičnímu koktejlu z rumu a coly známému jako "Cuba libre" říká lidově "Mentirita – malá lež". To, že na Kubě není svoboda, si připomínáme každý rok na výročí masivního zatýkání kubánské opozice – takzvaného Černého kubánského jara. Letos si s námi můžete symbolicky připít za politické vězně do foyer kina Lucerna, 18. března v 17.00 hodin. Následným pochodem na mši do kostela u Martina ve zdi vzdáme hold odvaze hnutí Dam v bílém, večer od 20.00 hodin vás pak zveme na koncert kubánské skupiny Carisma do kavárny kina Lucerna.

 

Jeden svět v ČT

Stejně jako v minulých letech budou během konání pražské části festivalu na obrazovce České televize k vidění Střípky Jednoho světa. Všech devět dílů vysílaných každý den od 11. do 19. března bude letos v režii Martina Duška a Ondřeje Provazníka, mimo jiné autorů úspěšného dokumentu Poustevna, das ist Paradies!.

V neděli 8. března bude na ČT2 v rámci večera na téma Jeden svět uveden americký dokument Globální pohoda, pojednávající o klimatické změně a uvedený na loňském ročníku festivalu.

 

Jeden svět v ČR a ve světě

Jeden svět se tradičně koná nejen v Praze, ale ve spolupráci s místními organizacemi také v mnoha dalších městech po celé České republice. Jsou to: Bílina (30.3. - 3.4.), Brno (17. - 24.3.), České Budějovice (17.- 20.3.), Děčín (26.- 28.3.), Hlinsko (6.-8.4.), Hluboká n.V. (26.- 28.3.), Hrádek nad Nisou (24. - 25.3.), Hradec Králové (23.- 28.3.), Chrudim (6. – 9.4.), Jablonec n. N. (30.3. – 3.4.), Karlovy Vary (27.3. – 4.4.), Kladno (26. – 29.3.), Libčice n.V. (3. – 4.4.), Liberec (23. – 29.3.), Mělník          (19. – 21.3.), Nový Bor (27. – 29.3.), Olomouc (23.3. – 1.4.), Opava (30.3. – 3.4.), Ostrava (16.-22.3.), Pardubice (30.3. – 4.4.), Písek (22.- 24.3.), Plzeň (23.3.- 3.4.), Rožnov p. R. (6. – 8.4.), Tábor (2. – 7.4.), Tanvald (23. – 25.3.), Teplice (18. – 22.3.), Třinec (3. – 8.4.), Ústí nad Labem (16.- 21.3.) a Ústí nad Orlicí (1. – 4. 4.). Ve většině těchto měst se regionální ozvěny Jednoho světa konají pod záštitou hejtmanů, primátorů a starostů a ve spolupráci s místními nevládními organizacemi.

 

Jako součást kulturního programu v rámci českého předsednictví EU bude výběr z filmů Jednoho světa bude prezentován v Bruselu (27. – 30.4.) a ve Washingtonu DC (25. – 28.3.), kde bude přehlídka zahájena dokumentem Jany Ševčíkové Gyumri. Již druhý ročník budou mít One World Romania (20. – 24.3.) a One World Bulgaria (23. – 28.4.), festivaly, které Jeden svět pomohl v loňském roce založit. Menší přehlídky Jednoho světa proběhnou také v New Yorku a Bejrútu. Pro slovinský festival dokumentárních filmů Ljubljana International Documentary Festival (25.3. – 30.3.) připravujeme speciální soutěž lidskoprávních filmů, kde by se měly objevit ty nejzajímavější snímky z posledního ročníku Jednoho světa.

Jeden svět v městských částech Praha 11 a Praha 4

V letošním roce bychom rádi lehce narušili „centralizaci“ pražské části festivalu a proto připravujeme pilotní festivaly ve dvou městských částech, které jsou od centra odlehlejší, ale přesto každá z nich má dobré zázemí pro pořádání zajímavých kulturních a dalších událostí. Vybrané městské části jsou – Praha 4 se zázemím v KC Novodvorská a projekčním místem v KC Spořilov a městská část Praha 11, kde se budou konat projekce v KC Zahrada. K tomuto rozhodnutí nás vedl zejména důvod přiblížit se našim divákům a divačkám a zároveň posílit kulturní nabídku a dění obecně v daných městských částech. Ve spolupráci s KC Novodvorská a Spořilov připravujeme plnohodnotný program, který bude obsahovat jak projekce pro základní a střední školy, tak i večerní projekce pro veřejnost. Od 16. do 20. března zde každý den od 19.00 proběhne projekce vybraného filmu spojená s debatou.

Kromě toho zde proběhnou také dvě výstavy. Od 16. března do 16. dubna bude v KC Zahrada k vidění výstava Krásní a chudí. Autorem vystavených fotografií je ředitel vzdělávacího programu Jeden svět na školách Karel Strachota, který stál u zrodu veřejné sbírky Postavme školu v Africe. Fotografie byly pořízeny v Etiopii, v níž Člověk v tísni realizuje několik rozvojových projektů. Ústředním tématem fotografií není chudoba, nemoci a zdejší těžké životní podmínky, ale krása lidí, kteří zde žijí.

Od 16. do 20. března proběhne v KC Spořilov výstava Ztracené dětství. Práce na poli, obstarávání dobytka, celodenní péče o mladší sourozence, češtění bot na ulici. Pracovní doba dvanáct i více hodin denně, šest někdy i sedm dní v týdnu, mzda minimální. To je každodenní realita milionu dětí na světě, jejíž svědectvím je výstava italské dobrovolnice a fotografky Cristiny Francesconi Ztracené dětství, která vznikla ve spolupráci s kampaní Stop dětské práci, je lepší chodit do školy.

 

Podpora

Festival je tradičně podporován Ministerstvem kultury ČR, Státním fondem České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie a Magistrátem hlavního města Prahy. Jeden svět je jako oficiální doprovodná akce předsednictví ČR v Radě EU podpořen Úřadem vlády České republiky. Jeden svět se těší také dlouholeté podpoře MEDIA Programu Evropské komise a Česko-německého fondu budoucnosti. Festival je také podpořen Ministerstvem životního prostředí, Státním fondem životního prostředí a Mezinárodním visegrádským fondem. Hlavním mediálním partnerem festivalu je Česká televize.

 

 

Slovo zakladatele:

 

Všechny předchozí ročníky Jednoho světa jsme se snažili divákům v České republice přiblížit situaci v zemích a místech jako je Barma, Kuba, Kongo, Čečensko, Severní Korea, Zimbabwe, Bělorusko, Rwanda, Tibet, Irák, Darfur, Izrael, Palestina atd. Skrze silné a autentické příběhy z míst, kde jsou ve velikém měřítku porušována lidská práva, z míst kde lidé ještě touží a usilují o svobodu, o spravedlnost, o důstojnost, o vymanění se z chudoby, jsme chtěli vzbudit emoce a pochopení, inspirovat k činům a solidaritě. Stálo za tím naše přesvědčení, že v globálně propojeném světě, jehož je Česká republika nedílnou součástí, by si měli lidé masových zločinů a utrpení jiných všímat a pokusit se s tím i něco sebemenšího dělat.

 

Tento rok mám poprvé pocit, že veřejnost už není potřeba přesvědčovat o tom, že je svět jeden. Téměř každý z nás totiž dennodenně zažívá propojenost světa na vlastní kůži. Najednou se toho hrne na nás přespříliš a my všichni jako bychom stáli v rozpacích a nevěřící, co se to najednou semlelo. Cítíme, jak se světové problémy bezprostředně a velice konkrétně dotýkají našich vlastních životů, ať už jde o drahou naftu či nejistotu ohledně dodávek plynu, o celosvětové zdražovaní potravin nebo o klimatické změny. Myslím, že už nám za chvíli začne docházet, že ani voda není, a velmi brzy nebude samozřejmostí. Nemluvě o finanční krizi a recesi, kvůli níž už řada lidí práci ztratila a mnoho dalších žije v obavě, zda to nepostihne také je. A to vše se děje ve chvíli, kdy České republika předsedá v Radě EU, naši politici a státní úředníci řeší mezinárodní krize a naše domácí politika má najednou mezinárodní rozměr – už to není jen ten náš český píseček.

 

Pro mě osobně je velmi vzrušující, že v momentě, kdy je nám díky předsednictví v Radě EU „jeden svět“ natolik přítomný, můžeme po naší dvacetileté zkušenosti se svobodou do světového dění reálně mluvit, můžeme ho ovlivňovat a jsme jeho významnými aktéry. V tomto tvrzení rozhodně není nějaká pomatená nabubřelost. Je to pro mě skoro zázrak, který se v této společnosti díky členství v EU stal. Před dvaceti lety a dlouhá desetiletí předtím tady žili lidé s vědomím, že se dějiny primárně tvoří někde jinde a přes Českou republiku se vždy jen přeženou, jako v případě nacistické či sovětské okupace. Lidé byli mimo jejich vlastní vůli okupováni cizím vojskem, represí a strachem byli zahnáni do kouta pasivity, nečinnosti a pocitu bezmoci. Teď je tomu ale kvůli dvaceti letům svobody a kvůli českému členství v Evropské unii jinak, najednou ty dějiny významnou měrou sami spoluvytváříme. A není to jen záležitostí politiků, ale i občanské angažovanosti. Moje osobní zkušenost a zkušenost kolegů ve společnosti Člověk v tísni mě utvrzuje v přesvědčení, že se skutečně každý z nás může v něčem angažovat, o něco usilovat, a že má v  prostoru evropské svobody a demokratického uspořádání možnost něčeho dosáhnout a něco ovlivnit. A to nejen ve svém „domácím rybníčku“.

 

V tomto, už jedenáctém ročníku Jednoho světa, je pro mě důležité ještě něco. Poslední rok a půl intenzivně cítím, že zde vyrostla nová generace, která se začíná hlásit se svým názorem. Není to generace moje či řady mladších lidí z mého týmu, kteří ale také zažili komunismus nebo aspoň jeho konec ve střední Evropě. My jsme začátkem devadesátých let v Člověku v tísni začínali s jakýmsi pocitem historicky formovaného morálního imperativu: „musíme pomoci jiným utlačovaným, protože jsme sami zažili, co znamená žít v nesvobodě“. Zkušenost nové generace je ale bytostně jiná. Z jedné strany, na rozdíl od nás, oni vyrostli a formovali se ve svobodné společnosti. Z druhé strany ta velká nová témata, která na festivalu tento rok otevíráme, ovlivní zásadním způsobem právě jejich život. Právě oni budou dalších čtyřicet let nejvíce trpět negativními dopady změny klimatu, úbytku vodních zdrojů, nedostatku ropy a přelidněnosti zeměkoule. Tedy pokud se s tím nerozhodnou – dokud je čas – něco udělat.  Konsekvence globálního oteplování už zásadním způsobem neovlivní mojí generaci, ale právě tuto nastupující. A pokud tato generace tyto veliké výzvy nevyslyší a něco s nimi nepodnikne, může jí to převálcovat. Podobně jako jsem to kdysi v malém zažil v Bosně, kde spoustu životů mladých lidí, kteří měli nejrůznější představy o vlastních životech, nakonec semlela válka, jíž jsme sami nevyvolali, nezapříčinili a nechtěli ji. Primárně bychom proto o těchto velkých tématech chtěli komunikovat se zdejší první generací, která se již narodila a vyrostla v demokracii. Z tohoto důvodu jsme také letos zvolili takový vizuál, jaký je.

 

V souvislosti s tím bych si moc přál, aby letošní Jeden svět zafungoval jako prostor, kde by se mohl divák vyjádřit k věcem, které dnes česká a evropská politická reprezentace řeší na mezinárodní úrovni. Chystáme proto celou řadu debat na jednotlivá témata světových ale i lokálních problémů. Do těchto debat budeme zvát odborníky z ministerstev, politiky, ale především bychom chtěli do těchto debat zapojit festivalové diváky. A to ne ve smyslu, že by jen pokládali dotazy z publika, ale že by takříkajíc seděli přímo u kulatého stolu, jako rovnocenní partneři v dialogu o výzvách současného světa a měli možnost přispět do debat svým vlastním názorem.

 

Důležitou věcí také je, že letos udělujeme Cenu Homo Homini čínským aktivistům za lidská práva z Charty 08. V této souvislosti je skvělé, do jaké míry dokázala česká Charta 77 i po jednatřiceti letech inspirovat lidi na druhém konci světa. A inspiruje je dobrým způsobem. Také čínští chartisté nechtějí vyvolávat násilí a nepokoje, ale snaží o konstruktivní dialog s vládnoucí mocí a nalézání kompromisních cest vedoucích ke svobodě.

 

Zajímavou novinkou letošního ročníku je také skutečnost, že jsme vůbec poprvé do našeho programu zařadili hraný film. Jedná se o snímek Zdeňka Tyce El Paso, který se zabývá osvětou o problematice sociálního vyloučení. Kromě toho, že nám zapadá do programu svým obsahem, je skvělou ukázkou toho, v čem je Jeden svět jiný než klasický filmový festival. A to v tom, že my můžeme filmu propůjčit další dimenzi uplatnění, než je pouhé promítání v sále. Skrze debaty, promítání na školách či obeznámení širší veřejnosti se způsoby práce s komunitami sociálně vyloučených, můžeme pomocí takovýchto filmů řešit část tohoto sociálního, ale i politického problému.

                                                                                                                                Igor Blažević

Více na www.jedensvet.cz